Houpačka jak bungee jumping

Kdo to má všechno stíhat sledovat? Lezete si takhle pěkně po žebříku, myslíte si, jak je život skvělý a boží, když tu najednou seshora začnou padat sekery, motorovky (a dokonce i nastartované). Všechny příčku cesty vzhůru jsou zničené, polámané. Tudy cesta nevede. Najednou už to není žebřík. Jsou to jen chůdy.

Jednou nahoře, jednou dole

Až nějak moc mi to připomíná film Imaginárium Dr. Parnasse. Chybí snad jen ta kouzelná píšťalka, šibenice (ta vlastně nechybí, ale to by bylo na dlouho), země nikoho a temná mračna skrývající nadějnou modř oblohy. Dostat se zpět na zem vypadá nebezpěčně. Je to vysoko, svět dole je skrytý v mlžném příkrovu. Neskákal bych, kdybych nemusel.

Podzim je mrcha

Dovolili byste blízkému člověku (přítel/kyně), aby si myslel něco, co by jindy díky různorodé náladovosti, nemělo ani sebemenší šanci projít přes filtry jeho/jejího já?

Ano?

Ne?

Já určitě ne. A přesto přese všechno se to stalo.

Dva víkendy v Brně

Jeden skoro kompletní, druhý jen většina ze soboty. Tomu se tedy nedá říct "čas" na lásku. Zároveň bych si nejraději omlátil o hlavu způsob, jak tyhle návštěvy proběhly.
Poznámka pod čarou: cesta vlakem je pohodlnější, ale bez internetu, ve srovnání s drncajícím autobusem s netem.

Už jsem ve stavu duševního klidu. Nemám potřebu věnovat se svému středobodu vesmíru - vždyť ona ještě úplně není středobodem mého vesmíru - takovým tím způsobem, kdy budeme stále a pořád a jen spolu a budeme přesně vědět, co ten druhý dělá.

Chápu a akceptuji různorodou činnost, kde já, ona, nebo oba máme co na práci a stačí mi pouhá přítomnost, nebo vědění, že ten druhý je nablízku. Jenže... Je tenhle přístup na začátku vztahu reálně proveditelný, uchopitelný, správný, únosný a vyhovující oběma zúčastněným stranám?

Není to tak ideální, aby to byl ráj

Ale to přeci není nikdy. Takže si nebudu stěžovat hned při prvních neshodách, ostatně bez trochy adrenalinu / zvedání tlaku, bych si nejspíš vztah už ani neuměl představit. Rýpnuli jsme si do sebe, docela i často. Zároveň jsme jeden toho druhého úsměvem obdarovávali tak často, že to bylo klasifikovatelné jako poblouznění.

Nechci Tebe, chci nás.

Nechci nebe, chci život.

Tak kde se flákáš ty parchante jeden rozhoupanej?!

Jsem rozhodnutý skočit na vedlejší žebřík.

Spirála bohémství

Chcete se zviditelnit? Nadávejte a komentujte populární osobnosti a jejich život na sociálních sítích. Proboha ale jen inteligentně, ať to má úroveň a hlavu a patu.

Chcete se pobavit a zároveň shodit pár kil? Oddávejte se sexu víckrát denně a neposílejte to na sociální sítě. Pikantní detaily zaujmou převážně úchyly a nadržené ovečky.

Chcete se pobavit, zviditelnit se a udělat ze sebe debila? Splňte vždy jen tu první část již zmíněného. A skončíte vyhození z hospody na ulici, v práci s vámi nikdo nepromluví na sto honů (pokud o tu práci rovnou nepřijdete) a budete bez přátel, bez sebeúcty, bez skrupulí. Jenže... Má to i své výhody.

Jsem bohém?

Budete dělat věci, které jiní lidé nedělají. Chcete to? Je to jednosměrka, bez zpátečky - při pokusu o návrat se zabavuje řidičák.
Chcete porušovat psaná i nepsaná pravidla společenská, kulturní i jednoduše racionálně udržovaná v každém z nás - fajn.
Až se rozhodnete, že se chcete podívat do budoucnosti svým vlastním pohledem a vidět tam sebe, kterak si užíváte života, jak se máte skvěle, báječně a tohle všechno v jednom - přestaňte se jen dívat. Skočte - na druhý břeh.

Nalaďte se na rádio "žiju jen jeden život" a přepněte do bohémského módu.

Že nevíte oč jde? Že takový způsob jednání nepřichází v úvahu? Že vám to v práci, v rodině, v kruhu přátel nebo v divadle nevyjde, neprojde a budete vyvedeni?

Každý by měl (už z vlastní podstavy žití) tušit, že bohémství a vymykání se všem zažitým zvyklostem a zákonům s sebou nese následky. Připravte se na to, že to bude bolet. Ze začátku budete narážet na nepřijímání, na odsouzení, na první a poslední setkání zároveň. Ti lidé nebudou vědět, co jste zač a o co vám jde. A budou to chtít poznat? Budete si totiž muset najít nové skupiny, nové kruhy, nové okolí, nové všechno. Bude to hledání nového, vašeho stylu. Vašeho podpisu.

Jestli ve stovce odmítajících "sucharů" najdete jednoho jediného, který bude zaujatý a právě ten pak bude chtít vědět víc, máte vyhráno. Máte novou spřízněnou duši, máte člověka na pokusy ještě bohémštější, než si myslíte. Můžete společně podnikat nálety na kluby, knihovny, instituce a malovat po zdech, kreslit fixou po autech, značkovat si své území. Jenže to bohémové nedělají, bohémům je to jedno. Tak změňte svůj styl, aby byl bohémský.

Konec je začátkem konce

Pravé bohémství se totiž pozná až ve chvíli, kdy začnete tušit, že vaše chování začínají přejímat i druzí jen proto, aby byli podobně zajímaví, neortodoxní, bohémští. Tehdy jste na vrcholu potravního řetězce konzumní společnosti. A pozor - tehdy totiž můžete a musíte začít hledat nový styl bohémství. tehdy už nejste bohém, ale celebrita, která si užívá života a okolí ji kopíruje.

Je tak akorát chvíle, abych přeladil rádio.

Existenční dilemata - Status: Checked!

Začátky

Před mnoha lety jsem, i z popudu tehdejší zamilovanosti (skončilo to tří a půl letým vztahem) a hecnutí se (s "ní"), zakládal blog (ona jej měla též).

Zrušil jsem svůj zápisník asi po třech letech postupného psaní pocitů, zážitků, vnitřních problémů i rozebírání toho, že mi ráno udělala snídani do postele. Kdybych to přirovnal k dnešní době - byl to takový Twitt-longer v dávkování "napiš 3x týdně", jinak se tvá přítelkyně bude ptát, co se děje.

Tehdy se jednalo o blog mladého kluka, který se jen chtěl vypsat ze svých vnitřních problémů, namísto aby o nich mluvil. Tehdy jsem to snad potřeboval. Jenže tehdy není teď.

Ptám se proč

Dnes zakládám blog s hlavou čistou, myšlenkami jen na to nejhorší (nejlepší!) a také z důvodu postupné archivace některých svých přání, předsevzetí a možná, opravdu jen možná, proto, abych měl místo, kde mohu říkat, co chci. "Lidé mě potřebují." K. H. Mácha.

Užij si to

A nikdo, NIKDO mě tu nebude cenzurovat. Nadávejte si, dělejte si, co chcete. Protože tady platí jistá pravidla. Ta moje.

Proto dodržuji mantru, kterou si zatím celou nepamatuji, ale mám ji odedneška sepsanou:

Pochval, urážej, miluj, nenáviď, nadávej, řvi, hrej, truchli, vybreč se, obejmi, čmárej, kresli, cituj, zašpiň, škrtej, umývej, maluj, piš, odpovídej, chápej, věř, chtěj, přej, sni...

Užij si ten svůj život dle svého a mysli při tom na druhé.

UPDATED:
Jestli se tu objeví články v angličtině nebo v němčině, nemohu předem zajistit ani jednu možnost. Takže si nechávám dveře otevřené, třeba z toho časem bude i profesní zápisník o postupech, které stojí za to neopakovat. Protože chyb není nikdy dost, abychom se z nich nemohli ještě více poučit.