Pohled odjinud, z historie. Zajímavá myšlenka vedla mne k sepsání tohoto před více než 4 lety. Pocit stísněnosti a naděje i přes jasnou vidinu blízkého konce. Co se jim asi honilo hlavou, než o ni přijdou?
Otevři oči, poslouchej zvíře.
Probdělé noci, svázáni v díře.
Prosíme o pomoc, svobodu životu.
Musíme trpět za svoji nahotu?
Nechtíc vraždit a nechuť zabíjet,
z poháru bytí budem dnes upíjet.
Zkrácený den, hodinka spánku,
přejdi k mřížoví, ukaž tu ranku.
Krvácí, teče, tryská jak fontány,
kaluží na zemi zbarvíš se od rány.
Rudě i modře, zelenou žlutou,
zazpívá nad ránem slavík tu krutou.
Cvrliká hrobníček u tvrdé postele,
počkám, až nebudu cítit se unyle.
Zavřeni v kobce, týden a měsíc,
tušíme naději, klečíme prosíc.
Někde tam venku, jsou naše rodiny.
Najdem je někdy, bijí už hodiny.
Odpusťte duším myšlenku hrůznou,
zvrácenou chuť, život žít s múzou.
Otevři oči, poslouchej zvíře,
probdělé noci ve vlastní víře.
Víře v lepší zítřky, naději, lásku.
Není tu místo pro posedlou chásku.
Zabijte pohany.
30. 6. 2012
29. 6. 2012
Existenční dilemata - Status: Checked!
Začátky
Před mnoha lety jsem, i z popudu tehdejší zamilovanosti (skončilo to tří a půl letým vztahem) a hecnutí se (s "ní"), zakládal blog (ona jej měla též).Zrušil jsem svůj zápisník asi po třech letech postupného psaní pocitů, zážitků, vnitřních problémů i rozebírání toho, že mi ráno udělala snídani do postele. Kdybych to přirovnal k dnešní době - byl to takový Twitt-longer v dávkování "napiš 3x týdně", jinak se tvá přítelkyně bude ptát, co se děje.
Tehdy se jednalo o blog mladého kluka, který se jen chtěl vypsat ze svých vnitřních problémů, namísto aby o nich mluvil. Tehdy jsem to snad potřeboval. Jenže tehdy není teď.
Ptám se proč
Dnes zakládám blog s hlavou čistou, myšlenkami jen na to nejhorší (nejlepší!) a také z důvodu postupné archivace některých svých přání, předsevzetí a možná, opravdu jen možná, proto, abych měl místo, kde mohu říkat, co chci. "Lidé mě potřebují." K. H. Mácha.Užij si to
A nikdo, NIKDO mě tu nebude cenzurovat. Nadávejte si, dělejte si, co chcete. Protože tady platí jistá pravidla. Ta moje.Proto dodržuji mantru, kterou si zatím celou nepamatuji, ale mám ji odedneška sepsanou:
Pochval, urážej, miluj, nenáviď, nadávej, řvi, hrej, truchli, vybreč se, obejmi, čmárej, kresli, cituj, zašpiň, škrtej, umývej, maluj, piš, odpovídej, chápej, věř, chtěj, přej, sni...
Užij si ten svůj život dle svého a mysli při tom na druhé.
UPDATED:
Jestli se tu objeví články v angličtině nebo v němčině, nemohu předem zajistit ani jednu možnost. Takže si nechávám dveře otevřené, třeba z toho časem bude i profesní zápisník o postupech, které stojí za to neopakovat. Protože chyb není nikdy dost, abychom se z nich nemohli ještě více poučit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)