30. 6. 2012

Šuplík: Zabijte pohany!

Pohled odjinud, z historie. Zajímavá myšlenka vedla mne k sepsání tohoto před více než 4 lety. Pocit stísněnosti a naděje i přes jasnou vidinu blízkého konce. Co se jim asi honilo hlavou, než o ni přijdou?

Otevři oči, poslouchej zvíře.
Probdělé noci, svázáni v díře.

Prosíme o pomoc, svobodu životu.
Musíme trpět za svoji nahotu?

Nechtíc vraždit a nechuť zabíjet,
z poháru bytí budem dnes upíjet.

Zkrácený den, hodinka spánku,
přejdi k mřížoví, ukaž tu ranku.

Krvácí, teče, tryská jak fontány,
kaluží na zemi zbarvíš se od rány.

Rudě i modře, zelenou žlutou,
zazpívá nad ránem slavík tu krutou.

Cvrliká hrobníček u tvrdé postele,
počkám, až nebudu cítit se unyle.

Zavřeni v kobce, týden a měsíc,
tušíme naději, klečíme prosíc.

Někde tam venku, jsou naše rodiny.
Najdem je někdy, bijí už hodiny.

Odpusťte duším myšlenku hrůznou,
zvrácenou chuť, život žít s múzou.

Otevři oči, poslouchej zvíře,
probdělé noci ve vlastní víře.

Víře v lepší zítřky, naději, lásku.
Není tu místo pro posedlou chásku.

Zabijte pohany.

Žádné komentáře:

Okomentovat