Začátky
Před mnoha lety jsem, i z popudu tehdejší zamilovanosti (skončilo to tří a půl letým vztahem) a hecnutí se (s "ní"), zakládal blog (ona jej měla též).Zrušil jsem svůj zápisník asi po třech letech postupného psaní pocitů, zážitků, vnitřních problémů i rozebírání toho, že mi ráno udělala snídani do postele. Kdybych to přirovnal k dnešní době - byl to takový Twitt-longer v dávkování "napiš 3x týdně", jinak se tvá přítelkyně bude ptát, co se děje.
Tehdy se jednalo o blog mladého kluka, který se jen chtěl vypsat ze svých vnitřních problémů, namísto aby o nich mluvil. Tehdy jsem to snad potřeboval. Jenže tehdy není teď.
Ptám se proč
Dnes zakládám blog s hlavou čistou, myšlenkami jen na to nejhorší (nejlepší!) a také z důvodu postupné archivace některých svých přání, předsevzetí a možná, opravdu jen možná, proto, abych měl místo, kde mohu říkat, co chci. "Lidé mě potřebují." K. H. Mácha.Užij si to
A nikdo, NIKDO mě tu nebude cenzurovat. Nadávejte si, dělejte si, co chcete. Protože tady platí jistá pravidla. Ta moje.Proto dodržuji mantru, kterou si zatím celou nepamatuji, ale mám ji odedneška sepsanou:
Pochval, urážej, miluj, nenáviď, nadávej, řvi, hrej, truchli, vybreč se, obejmi, čmárej, kresli, cituj, zašpiň, škrtej, umývej, maluj, piš, odpovídej, chápej, věř, chtěj, přej, sni...
Užij si ten svůj život dle svého a mysli při tom na druhé.
UPDATED:
Jestli se tu objeví články v angličtině nebo v němčině, nemohu předem zajistit ani jednu možnost. Takže si nechávám dveře otevřené, třeba z toho časem bude i profesní zápisník o postupech, které stojí za to neopakovat. Protože chyb není nikdy dost, abychom se z nich nemohli ještě více poučit.
Je to ten nejlepší způsob, jak se někam vyzpovídat. Já na to používala psaný deník, který je do teď schovaný někde v mém stole, ale dlouho na něj nebylo sáhnuto. Pak začal sloužit blog, kterýmu už taky nevím, kde je konec a nakonec to schytal FB, kde mi aspoň občas i někdo trochu poradí, co dál se svým životem :D
OdpovědětVymazat