Regenerační víkend

To se mi tak nakrásno podařilo v poslední chvíli sehnat pár přátel k prodlouženému víkendu (byť to prodloužení bylo dopředu, ne ke konci). Státní svátky ve čtvrtek a pátek již týden dopředu oznamovaly jediné - je načase zmizet z Prahy do vzdáleného čerstvého vzduchu a užít si přírody. Dokonce jsem k tomu všemu měl i pozvánku od slečny V. do kempu do karavanu - a že mám sehnat lidi, kteří pojedou s námi. Nabídce s těmito parametry jednoduše nešlo nepodlehnout. Vezmu to však raději popořadě.

Byl jsem dotázán, co mám v plánu na státní svátky a víkend. Já že zatím nic moc, spíš nic, než moc. A tak tedy začal kolotoč se zprávami a otázkami jak kdy kde co proč nač zač kudy, který skončil po dvou dnech úspěšným nalezením dvou obětí. Sebevrazi, kdyby jen věděli, co je čeká... Sice je pravdou, že kdyby se ti dva další neozvali, nejel bych. Ale zase ta předpověď slunečného počasí člověka nahlodá - až jsem tedy sháněl a úspěšně sehnal "komparz". Ve dvou bychom se tam možná (a nebo taky ne) dost "pokousali" a nevěděli bychom nudou co by...

Tedy krom takových těch milenecky úspěšných činů, které zvedají průměrný počet souloží ročně, orgasmů při jednom večeru a truhlářům přidělávají práci z kategorie rozvrzaná postel, což nám šlo i tak plnit na 100 % bez debat o příčinách a následcích na světové statistiky.

Grilování

Úspěch sklidily špízy naložené do oleje s cibulí, pepře a s paprikami na špejlích. Čtvrteční večeře na jedničku.
Největšího zážitku jsme se měli teprve dočkat v pátek navečer. Protože až tehdy kamarád nakrájel a v rukách začal hýčkat kilo vepřové krkovice. Vytvořil tak maximálně výkonné steaky z krkovice na tymiánu se solí a pepřem, jaké jsem kdy viděl a měl to štěstí ochutnat. Vážně!

Napoví foto, protože víc se slovy skutečně říct nedá. Bylo to "jen" božské, dokonalé, grandiozní, epické, růžové, epesní. Dekadentní Rulandské modré bylo výtečným dochucením oné chuti světové úrovně.

Když se nyní ohlédnu zpátky, mohu jen říci: "Žrali jsme si jako bozi a při tom všem nic nedělali." Snědli jsme všechno, dohromady 5 kilo zeleniny, 3 kila masa, kilo uzenin (špekáčky, klobásky na gril, kvalitní šunčička). Ve čtyřech lidech za 3 dny (dva přátelé odjeli v sobotu po poledni na rodinný oběd).

Pokud jsme zrovna nejedli nebo nevařili - hráli jsme deskovky, žoliky, "Film" (obdoba Aktivit) a popíjeli, povídali si, klábosili, chodili si zaplavat do vody, hráli si se psem, vedli dvojsmyslné a vícesmyslné narážky. Žili jsme a odpočívali.

Byli to čtyři dny plné obalování nervů výtečným jídlem (tuku tam kupodivu ani moc nebylo), přátelskou atmosférou a takřka dokonalým počasím. Protože bouřky se nám nevyhnuly, ale Slapy nejsou žádné máslíčko, bylo stálé horko, buď polojasno nebo úplně vymetená obloha. A co každý večer přišla pravidelně bouřka, silná, jednou krátká, dvakrát dlouhá trvající až do noci. V těch chvílích jsme zasedli ke stolu a hráli, hráli, hráli...

Hraním ku dobré náladě

Když máte velký, stabilní párty stan a k tomu stůl, židle, křesílka a onen stan má stahovatelné stěny - nic, ani sebe silnější bouřka, pokud se nejedná rovnou o uragán, nemůže zastavit hráčské doupě od naplnění osudu.

Noc byla mladá, a přesto jsme kolem jedenácté večerní šli "do hajan". Nemohu říct, že bychom šli spát, to skutečně ne. Ale následovalo takové to postelové pošťuchování (Kolik že mi je? Občas dost málo :-D), hraní si, mazlení, ... no však to znáte.

Slunce a příroda vládne všemu a všem

Vstávali jsme docela pravidelně mezi osmou a devátou dopoledne. No věřili byste tomu? Já taky ne. Jsem na dovolené a přesto vstanu "brzy". Sluníčko dokáže divy, ať už s utaháním lidí, tak s jejich vytáhnutím z postele do "civilizovaného" prostoru kempu.

Návrat do civilizované Prahy byl pro mě osobně trochu nemilý.
Prvně - cesta busem byla napůl nastojáka (bylo tolik lidí, že jsme skončili na schodech u řidiče, a pak přistoupili ještě další lidi, tak jsem se mohl se sezením rozloučit) a chodidla uvyklá bosému způsobu pohybu najednou trpěla v sandálech. Podivné.
Druhak - to horko, smradlavý vzduch z aut a dopravy velkoměsta byl náporem na čichové buňky. Nepříjemností největší však bylo to, že nebylo jak z toho všeho utéct na čerstvý vzduch přírodou obohacený o kyslík a všechny ty vůně.

Tak skončil regenerační víkend, po němž následuje pracovní pondělí. Auvajs, nebijte mě. Kolegové mi závidí tu barvičku, kterou jsem si přivezl. Prý vypadám jak po týdnu u moře. Když to ono samo, nebo je to těch pár "hodin" na lehátku na Slapech? Že by?

Kdyby se chtěl někdo přidat, chystáme se tam znovu nějak kolem 18.-19. srpna. Oslavit jedny narozeniny a jeden svátek (Jakub je sice o 3 týdny dřív, ale co...). Pokud máte zájem, pište, třeba se dohodnem. Místa na přespání je tam víc než dost.